Petrův web

Metro 2O33

Soudobí ruští autoři u nás nejsou příliš známí, starší generace si možná vybaví Puškyna, či Tolstého, ale ta mladší nemá mnoho důvodů, tedy mimo povinnou četbu, znát rusky píšící autory. A právě Glukhovského knihy by to mohly změnit.

Dimitri Glukhovsky

Autor se narodil 12. Června roku 1979 v Moskvě, kde vyrostl a později vystudoval. Na první verzi svého románu začal pracovat, když mu bylo 18 let. I vznik této knihy byl hodně netradiční. Glukhovsky začal psát ve spolupráci se svou čtenářskou komunitou, takže první verze jeho knihy vznikala prakticky online a byla volně dostupná. Díky reakcím čtenářů první na první vydání knihu výrazně přepracoval a později, již v tištěné podobě vydal.

Děj knihy se odehrává v Moskevském metru, které se po jaderné válce stalo útočištěm posledních přeživších příslušníků lidské společnosti. Všichni, které tu jaderná apokalypsa zastihla, se museli smířit s faktem, že místo několika týdnů prožijí v podzemí léta, ne li desetiletí. Jak se začínají tenčit zdroje energie a potravin, tak se dlouhé tunely moskevského metra propadají do temnoty. Na zdobených stropech s velkými lustry se usazují saze s táborových ohňů a jen někde občas zasvitne žárovka nouzového osvětlení. Z jednotlivých stanic se stávají jakési městské státy, jenž soupeří mezi sebou o zbývající zdroje, či ve jménu nějaké ideologie. Takže v tunelech mezi sebou v dozvucích dávné války bojují nacisté z komunisty a v odlehlých stanicích či přímo v tunelech se usazují příznivci různých sekt.

V tomto světě chaosu je jen málo stanic, kde světlo civilizace stále hoří. Jednou z nich je VDNCH, kde žije hlavní hrdina Arťom. Narodil se ještě do světa nahoře, ale kam jeho paměť sahá žil v podzemí. O matku přišel ještě jako malý, když stanici, kde oba žily jednoho dne pohltila krysy putující podzemím. Ujal se ho "strých Saša", časem si našel kamaráda Žeňu, který měl jako jeden z mála lidí v metru to štěstí, že přežila celá jeho rodina.

Podsvětí dřívější metropole se stalo jejich světem. S obdivem vlastním všem malým klukům vzhlíželi k novým hrdinům svého světa, odvážným průzkumníkům, známým jako "Stalkeři" kteří vycházeli chráněni noční tmou na povrch, aby našli všechno co je pro život v podzemí potřeba, od palivového dřeva, přes oblečení, až po potraviny.

Sami potom vyrážejí na své malé výpravy a jednoho dne proklouznou do opuštěné stanice "Botaničskyj sad, tedy Botanická zahrada a krátce vyklouznou do nadzemní části stanice. Trhlinami v betonovém stropě vidí poprvé od doby, kdy byli oba velmi velmi malý, hvězdné nebe. Ta podívaná je přimrazí k zemi. Naštěstí ne nadlouho, řev kteréhosi z nynějších obyvatel zmrzlé Moskvy je probudí k životu a zažene do bezpečí podzemí. Naštěstí se jim podaří zmizet dřív, než je by je mohla zabít všude přítomná radiace. Při úprku za sebou však nechají otevřené dveře a ty nezůstanou nepovšimnuty..., ale to je ještě daleko.

Dnes je Arťomovi dvacet let a touží po dobrodružství. Kvůli tomu se občas střetne se svým adoptivním otcem, který pro něj chystá poklidnou kariéru obchodníka. Všechno se změní, když relativně poklidný život na VDNCH naruší příchod těch, kterým všichni začnou říkat ďáblové. Postavy s tmavou kůží, bez víček s věčně vytřeštěnýma očima. Bez mrknutí jdou proti kulometné palbě a jejich vytí dokáže připravit o rozum i ty nejtvrdší bojovníky.

Tehdy se na stanici objeví dávný společník Arťomova otčíma zvaný Hunter, tedy lovec. Ten mladíka pověří největším úkolem jeho života. Předat správu o dění v jejich stanici do srdce jejich podzemního světa, bájemi opředené stanice nazývané "Polis". Řecký výraz pro město v názvu této stanice nebyl zvolen náhodou. Díky blízkosti Leninovy knihovny a university našli v Polis úkryt profesoři a jiní vzdělaní lidé, kteří jsou snad posledními nositeli vzdělanosti v celém komplexu Metra.

V dobách před koncem světa by cesta mezi VDNCH a Polis nezabrala ani hodinu. Dnes, kdy i dobře organizované stanice nemají hlídky dále než 700 metrů daleko, je to putování na měsíce s velmi nejistým výsledkem. Nicméně, Arťom se rozhodl přijmout Hunterův úkol a vydává se na cestu.

Během svého putování zažije mnohá dobrodružství a pozná celou řadu lidí. Prvním průvodcem je mu muž známý jako "Burbon" Ten jej požádá, aby ho doprovodil skrz nebezpečný úsek tunelu. Jako odměnu nabízí Arťomovi několik zásobníků munice, která je v metru platidlem. V tunelu se střetnou s neznámou silou, snad plynem, či něčím podobným. Burbon jejím působením omdlévá, ale Arťom vleče jeho tělo dál, i když i on sám jen sotva odolává ochromujícímu vlivu anomálie v tunelu. Nakonec, když již nemůže dál několikrát vystřelí a doufá, že se mu podaří přivolat pomoc. Stanice, kam s Burbonem směřovali nemůže být daleko. Jenže krysy jsou mnohem blíž a jejich cupitavé krůčky a pištění nevěstí pro oba cestovatele nic dobrého.

Naštěstí volání o pomoc nezůstalo nevyslyšeno a v tunelu se objeví člověk zvaný Chán. Ten pomůže Arťomovi dojít do stanice Sucharevskaja. Když se vyčerpaný Arťom probral s bezvědomí, tak se od Chána dozvěděl, že jeho společník je mrtev. Chán se jej uvolí na další části jeho cesty doprovázet. Budou však muset nějakou dobu počkat, než se dá dohromady dost početná skupina lidí na to, aby mohli jít dál, alespoň trochu bezpečně. Všechno se změní v okamžiku, kdy se na kolejích vynoří další skupina lidí. Zjistí se, že přicházejí ze stanice Avijamotornaja, kde prý vypukl mor. Jsou na cestě dva týdny a nikdo z nich prý neonemocněl. Přízrak epidemie ve světě bez léků, či lékařů všechny vyděsí. Je třeba odejít, než nákaza propukne.

Únik se jim zdaří a pro Arťoma to není poslední vyklouznutí smrti ze spárů. Nakonec se mu podaří dosáhnout svého cíle, Polis a spolu s dalšími lidmi, jenž se mu stali společníky na jeho cestě nachází zbraň, která může smést "ďábly" z povrchu země, ale jsou věci skutečně takové jak vypadají, nebo je vše jinak? To už si budete muset přečíst.

Metro skutečnost a fikce

Děj románu je zasazen do Moskevského metra. Glukhovsky jej během přípravy románu několikrát prošel pěšky spolu s pracovníky údržbářských čet. Všechny v tomto textu a knize zmíněné stanice existují. Například Arťomova domovská stanice VDNCH, se nachází 55 metrů pod povrchem otevřena byla prvního května roku 1958 a plně dostavěna byla v roce 1997.

Historie Moskevského metra se začala psát 15. března roku 1935. Dnes má celá síť 346 km na délku a celkem 206 stanic. Skutečně bylo zamýšleno i jako protiletecký kryt. Tuto roli plnilo během druhé světové války. Během studené války byly provedeny některé úpravy, jež by z této dopravní tepny velkoměsta, udělali i protiatomový kryt. Je velmi pravděpodobné, že existuje i v knize zmíněné Metro2, neboli speciální skupina tras vybudovaná pro potřeby Kremelské armádní a politické elity.

Metro ve filmu

Moskevská podzemní dráha se stala i vděčnou filmovou kulisou. Svou roli, jestli se to tak dá říct, si zahrála ve filmu Pod Moskvou. Ovšem, nejvíce mne zaujal dokument Hlasy v tunelech, který u nás uvedla ČT2.


Zpět